Nebojte se leptĹŻ (05)

Přiznám se Vám, pro dnešní pokračování je název "Nebojte se leptů" tak trochu zavádějící. Správnější by snad bylo "Nebojte se chemie". Bude totiž řeč o spojování dílů, a sice o spojování lepením. A dnešní lepidla, to jsou skutečné zázraky jako z alchymistické laboratoře. A z modeláře, z toho se pomalu stává chemik.

Mnozí z Vás, především ti dříve narození, pamatují doby, kdy sekundové, nebo tzv. kyanoakrylátové lepidlo bylo velkou vzácností, která se dala sehnat pouze ve specializovaných modelářských obchodech, a při práci se s ním šetřilo jako se šafránem. Naopak, dnes už sekundové lepidlo koupíme pomalu v každé trafice za směšný peníz, a plastikoví modeláři jej požívají až “marnotratně” prakticky ke všemu od obyčejného lepení až po tmelení. Věřte však, že tubička za deset korun se samoobsluhy není rozhodně tím top, co kyanoakrylátová technologie nabízí ( obrázek W ). Nejdříve trochu teorie. Kyanoakrylátová lepidla se vytvrzují za nepřístupu vzduchu a při přítomnosti OH iontů. Na vzduchu se s nimi prakticky nic neděje. Vzdušný kyslík inhibuje polymerační reakci. Pokud spoj netvrdne, je v něm málo spouštěcích iontů OH. ( Konference modelové železnice, příspěvek 19.5.2003, Pavel Pokorný ). A teď trochu praxe. V nabídce modelářských prodejen je v současné době v nabídce několik základních typů sekundových lepidel s různými vlastnostmi, které se liší především viskozitou. Kromě takzvaného “normálního” lepidla, určeného pro běžné aplikace ( lepení plastů, keramiky, kovu, dřeva, gumy a skla ) se jedná o hustější varianty - lepidla hustá a lepidla gelová, a řidší varianty - lepidla řídká a super řídká. Právě tyto jejich vlastnosti je předurčují pro specifická požití, kdy například lepidla hustá a gelová jsou vhodná pro lepení pórézních a savých materiálů ( papír, balsa ), nebo i pro tmelení spár plastikových kitů, potom se s lepidlem pracuje jako s tmelem. Pro lepení leptaných stavebnic se nejlépe hodí lepidlo super řídké ( obrázek X, cena 119,- Kč, obsah 14,2 g ). S výhodou totiž při plošném lepení využijeme jeho super řídkosti, a tím kapilární vzlínavosti do místa lepeného spoje. Díly k sobě přiložíme nasucho ( například římsy vážního domku na stěny vážního domku ), jejich polohu zafixujeme vhodným způsobem ( kolíček, svorka, papírová krepová lakýrnická lepící páska ), a na hranu spoje, do jeho vlasové spáry vpravíme malé množství super řídkého lepidla. Díky kapilární vzlínavosti dojde okamžitě k vcucnutí lepidla mezi oba lepené díly. Tím dosáhneme hned několika efektů. Prvním z nich je, že okolní povrch zůstane naprosto čistý, bez známých šedivých skvrn kterými své okolí častuje zasychající ( obyčejné ) sekundové lepidlo. Druhým efektem je to, že lepidlo, které se vtáhlo do velmi těsného prostoru plošně vrstvených dílů okamžitě zaschne a díly slepí; jak již víme, sekundové lepidlo na vzduchu nechce tuhnout, a v mikronové škvíře mezi díly ho mnoho není. Tímto způsobem je možné slepit vše, kde se nám podaří najít dostatečně velký plošný dotyk dvou dílů. Pro konstrukční spoje, kde se díly dotýkají natupo, a jejich dotykové plochy jsou relativně malé se tento způsob nehodí; zde dáme přednost pájení. Jestliže dříve byl pojem sekundové lepidlo prakticky synonymem pro něco slepeného nerozlepitelně, dnes už to neplatí. Ke koupi je totiž i pravý opak lepidla - rozlepovač. V obchodech jej najdete pod názvem “cyanoacrylate debonder” ( obrázek U, cena 133,- Kč, 28,4 g ). S výhodou jej lze použít tam, kde potřebujeme špatně přilepený díl odlepit, ale především tam, kde se nám při lepení podařilo lepidlem ušpinit a zapatlat i okolní povrch, který měl zůstat čistý. Debonderem naneseným na vatové tyčince zašpiněné místo potíráme. Nemusíme mít strach, rozlepení není okamžité. Potírané lepidlo se pomalu rozpouští, a rozpuštěné zbytky vatovou tyčinkou zárove� stíráme. Po očištění okolní plochy přestaneme debonder nanášet, zbylé lepidlo ve spoji si zachová svoji spojovací funkci. Pozor však, pokud budeme takto čistit jiné materiály než kov, ( například plasty ), je třeba vyzkoušet, zda materiál není debonderem napadán a naleptáván. Co dělat, když lepidlo nechce zaschnout ? Existuje několik rad, jak na to. Jedním ze způsobů , jak donutit lepidlo zaschnout, je stlačit lepené díly více k sobě. Tím ( jak už víme ) vytlačíme z lepeného spoje vzduch, který brání slepení. Pokud to nepomůže, můžeme na lepený spoj dýchnout. Tím ( jak už víme ) dodáme do lepeného spoje ionty OH, které napomohou ke slepení. Pokud ani potom lepidlo nezaschne, je nejlepší spoj rozebrat, očistit, a z tuby nanést nové, na vzduchu “nevyčerpané” lepidlo ( chemici, nekamenujte mě ). V jednom testu lepivosti a zasychavosti lepidel byl proveden pokus se sekundovým lepidlem v silné vrstvě. Není pravda, že nezaschne, ono skutečně i v silné vrstvě zaschne - za cca 24 hodin :-). Kdo by chtěl tak dlouho čekat. A potom je tady ještě poslední, zato však zaručené metoda. Použití “cyanoacrylate accelerator” ( obrázek V, cena 215,- Kč, 59,2 ml ), urychlovače schnutí sekundového lepidla. Provedení je malá lahvička se sprejovým rozprašovačem. Na lepené místo trochu stříkneme, a lepidlo ihned zatvrdne. Má to však malinký háček. Aerosolu uvolněnému ze spreje je celkem jedno, které lepidlo nám vytvrdí, jestli tu malou trošku v lepeném spoji, nebo tu špatně dovřenou lahvičku speciálního sekundového lepidla za 120 korun :-). Celou :-). Závěrem několik praktických postřehů. Při zasychání sekundového lepidla dochází k exotermické reakci, tedy k chemické reakci, při které se uvol�uje teplo. U běžných sekundových lepidel neprobíhá zasychání tak rychle, a také uvol�ované teplo je relativně malé. U super řídkého lepidla je však zasychání doslova okamžité a uvol�ované teplo nepříjemně bolestivé. Pokud tedy hadříkem otřeme kapku na očišťovaném hrotu tuby , v mžiku super řídké lepidlo prosákne tkaninou, v mžiku se přilepí na prsty a v mžiku ucítíte pálení prstů. S tím souvisí další věc. Při práci, nebo alespo� při choulostivých operacích s tubou lepidla, jako je například pročišťování ucpaného hrotu tuby, si chra�te zrak ochrannými brýlemi. Nejsou drahé, stojí do sta korun. Několik ušetřených minut při lenosti vzít si ochranné brýle se totiž může změnit na několik ztracených hodin nebo dnů na oční klinice, nemluvě o tom, že ztráty mohou být mnohem větší. Při lepení větších ploch můžeme lepidlo nanášet na hranu dvou dílů rovnou z tuby. Pro drobnější díly je výhodnější kápnout si kapku lepidla na vhodný předmět, například čisté sklíčko z budíku a podobně. Tato kapka nám nezaschne, jak víme, je okolo ní příliš mnoho vzduchu. V ní namáčíme vhodný nástroj, například špičku skalpelu, hrot šroubováčku nebo jehly, a zachycené malé kapičky přenášíme na lepené místo. Pokud se nám nepodaří spotřebovat celou kapičku v přijatelné době ( v řádu 1 - 3 minut ), zbytek “vyčerpaného” a trochu zhoustlého lepidla setřeme hadříkem, a po přípravě dalších dílů k lepení si kápneme novou kapičku. Hrot, kterým nanášíme lepidlo také otíráme do hadříku, zaschlou vrstvu, která již nejde otřít odloupneme. Opět platí, pozor na prsty. Veškeré vzorky modelů, které máte možnost vidět na pražské burze, tedy kolejovou váhu a obrysnici v obou měřítkách ( TT i HO ) byly lepeny právě sekundovým lepidlem výše popsaným způsobem. Vzhledem k tomu, že za sebou mají již několik cest autem, autobusem, metrem od nás do Prahy a zpět, kilometry přenášení po ulicích, nespočet otřesů a drobných nárazů ( každý zná naše silnice, nebo tlačenice v autobuse ), že zažily zimní mrazivé cesty, ale i horké pozdně jarní, a na pražské burze již prošly rukama stovek návštěvníků, a to vše přežily bez úhony, nelze říci, že technologie lepení není použitelná. Přesto však platí oblíbené heslo jednoho z předních Slovenských odborníků na stavbu mosazných modelů, a sice : “Nejlepší lepidlo je cín”. A jak na to ? To si povíme v příštím pokračování.