Pájení můžeme podle tvaru pájených dílů a způsobu jejich pájení rozdělit do několika základních skupin. Jedná se o pájení plošné (tedy pájení dvou ploch jejich podstatnou částí k sobě), pájení hranové (neboli koutový spoj; pájení dvou dílů k sobě omezenou plochou) a pájení bodové (tedy pájení dvou dílů k sobě plochou velmi malou). Pro každý z těchto druhů pájení je vhodný jiný postup, jiný způsob, jiná páječka, jiná pájka. Dá se říci, že za pomoci těchto základních postupů (a jejich vhodných kombinací) se dá vyřešit spájení mnoha různých dílů. Tak tedy, jak na to.
Plošné pájení
Příkladem plošného pájení jemných dílů může být sestavení vážního mostu kolejové váhy. Na vlastní těleso mostu váhy je třeba ve dvou vrstvách připevnit nýtované podélníky. Mezi ně přijdou krycí rýhované pechy. Nejlepší způsob pájení je při použití pájecí pasty TINOL. Pastu naneseme na těleso mostu do míst, kam poté přiložíme nýtované podélníky. Díly k sobě pevně přitiskneme, a plamenem hořáku opatrně zahříváme až do doby, nedojde k jejich spájení. Pracovat musíme velmi opatrně, protože u jemných dílů podélníků hrozí jejich zdeformování a zničení přílišným teplem plamene. Právě z tohoto důvodu pro kompletování mostu doporučujeme raději použití sekundového lepidla.
 |
Jiným příkladem plošného pájení, kde naopak je pájení více než vhodné, je sestava střechy vážního domku. Vzhledem k poměrně složitému tvaru vnější a vnitřní plochy střechy, a také dosažení její správné tloušťky, je střecha navržena jako sestava tří samostatně tvarovaných dílů. Po jejich vytvarování, a sestavení "na sucho" je nutné díly k sobě spojit, a to dosti velkou, ale částečně členitou plochou. Na vnitřní, nebo vnější plochy dílů, které přijdou k sobě, naneseme vrstvu pájecí pasty TINOL. U těchto dílů je možno použít i jiné pájecí pasty, např. DEGUFIT. Díly k sobě sesadíme, a zajistíme v dané poloze. Vhodné je například střechu stisknout drátěnou pružinou z rozebraného dřevěného kolíčku na prádlo. Celou takto spojenou sestavu umístíme na pájecí podložku, a zahřejeme plamenem hořáku. Nemusíme se bát zdeformování dílů.
Díly jsou totiž poměrně masivní, jejich správné prohřátí na pájecí teplotu trvá poměrně dlouhou dobu. Tímto způsobem se všechny tři plechové díly střechy spojí do jediného sendvičového dílu. Díl očistíme od zbytků tavidla. Na boční hrany střechy, kde je vidět struktura tří pechů, naneseme pájku. Použijeme pistolovou elektrickou páječku a obyčejnou elektrikářskou pájku. Protože kompletní střecha je poměrně velké a hmotná, bude prohřátí jejího kraje trvat relativně dlouhou dobu. Rozpadnutí střechy na tři samostatné pechy se ale bát nemusíme. Zde s výhodou využijeme jako tavidla kalafuny. Pokud bychom použili jako tavidlo kyselinu, z dutin střechy bychom ji potom velice špatně vymývali.
Střechu zafixujeme ve svěráčku pomocí dřevěného kolíčku na prádlo.
Při manipulaci se střechou musíme ale dát veliký pozor. Díl je totiž opravdu hodně horký, a díky jeho izolaci (drží v dřevěném kolíčku) je jeho chladnutí pomalé. Musíme být velmi pozorní, abychom se střechy, byť i jen maličko, dotkli. Chladnutí můžeme urychlit tím, že střechu v kolíčku opatrně vyjmeme, a jeho rozevřením ji položíme na nějakou kovovou podložku, které urychlí chladnutí. Jelikož se ale střecha této podložky nebude dotýkat v mnoha bodech, přestup tepla a tím i chladnutí nebude ani tak příliš rychlé. Po vychladnutí začistíme smirkovým papírem výronky cínu z pájecí pasty. Na brousku nebo pilníkem zarovnáme boční hrany, které jsme "vytmelili" cínem. |  |
Hranové pájení
Příkladem hranového pájení (neboli koutového) může být spojení stěny vážního domku. Pájíme nejlépe pistolovou elektrickou transformátorovou páječkou nebo stáložárnou odporovou. U obou musíme použít vhodný hrot, tak aby se svou velikostí co nejvíce dostal do pájeného koutu. Při pájení totiž musíme prohřát co nejrychleji pájené místo (kout). Příliš silná hrot způsobí, že se do pájeného koutu nedostaneme, a pájené místo je prohříváno pouze přestupem tepla ze stěn domku. Jako tavidlo můžeme použít buď neagresivní pájecí kapalinu na bázi kalafuny rozpuštěné v lihu nebo pájecí kyseliny. Při použití roztoku kalafuny v lihu je vhodné pájené místo předem očistit jemným smirkovým papírem. Při použití kyseliny to není potřebné. Po dokončeném pájení očistíme zbytky tavidla. V případě kalafuny použijeme k očištění technický líh. Pomoci si můžeme starým zubním kartáčkem. V případě použití kyseliny je nutné naprosto dokonalé odstranění zbytků tavidla tekoucí vodou. I nepatrný zbytek kyseliny bude na díly časem působit korozívně, s těžko odhadnutelnými důsledky (Koroze spoje, odlupování barvy, změna jejího odstínu, rozpadnutí spoje). Proto dokonalé odstranění zbytků po pájení nepodceňujme. Při práci s kyselinou je třeba mít na paměti patřičnou opatrnost, především vůči pokožce a očím, ale také i pracovnímu okolí (potřísnění nábytku, koberce, atp.).
Bodové pájení Bodovým pájením rozumíme takové spojení, kdy díly jsou k sobě spojeny velmi malou ploškou. Provedení takového spoje je obtížné, protože i přes malou styčnou plochu musíme zajistit velkou pevnost provedeného spoje. Typickým příkladem takového kritického spoje je připevnění třmenu vážního návěstidla na návěstní trubku kolejové váhy. Pro provedení takového spoje je pájení velmi vhodné, i přes jedno zásadní úskalí. To spočívá v tom, že na spoj neklademe pouze pevnostní požadavky (těm pájením snadno vyhovíme), ale především požadavky estetické. Spoj v takovém místě je totiž ze všech stran velmi dobře vidět, a nelze jej nijak skrýt ani zakamuflovat; dokonce naopak, díky jemným ramenům vážního návěstidla se každý při prvním pohledu zaměří právě na toto místo.
Pokud se pozorně podíváme na díl třmenu vážního návěstidla, uvidíme, kromě dvou otvorů pro čep návěstních ramen, uprostřed ještě jeden otvor. Právě díky němu, a malému pomocnému čepu, se nám podaří provést kvalitní a estetický pájený spoj. Do dřevěné podložky vyvrtáme krátký slepý otvor o průměru 0,5 mm. Do něj vložíme pomocný čep z mosazného drátu také průměru 0,5 mm. Čep by měl mít délku zhruba 3 mm s tím, že nad podložku bude vyčnívat asi 1,5 mm. Na tento čep nasadíme třmen vážního návěstidla, zatím jako plošný díl (neohýbaný), předleptanými drážkami směrem dolů, z horní (hladké, celistvé) strany dokonale očištěný (např. smirkovým papírem). Na zbytek vyčnívajícího čepu nasadíme trubičku vážního návěstidla, s dokonale kolmým koncem, a dokonale očištěnou vnější plochou konce trubky. Jako tavidla použijeme raději neagresivní pájecí kapalinu, tedy na bázi kalafuny rozpuštěné v lihu. Zbytky kyseliny, navzlínalé do trubičky by se zřejmě špatně vymývaly. Páječku použijeme elektrickou transformátorovou nebo stáložárnou odporovou s tenkým hrotem. Pájko volíme pokud možno s co nejnižší teplotou tání. Trubičku návěstidla přidržíme kolmo k ležícímu třmenu, a po celém obvodu připájíme. Je potřeba použít pouze nezbytně nutné množství pájky. Po vychladnutí a opláchnutí zbytků tavidla provedeme jemným pilníčkem začištění pájeného místa a odstranění veškeré přebytečné pájky, která neplní spojovací funkci, a bez užitku kazí vzhled konce trubičky, nebo plochy třmenu. I když při pájení použijeme skutečně velmi malé množství pájky, vždy jí bude více, než je potřeba. Důkladnému začištění se nevyhneme. Pokud jsme pájkou zaslepili otvory pro čep návěstních ramen, znovu vyvrtáme potřebný otvor. Po dočištění můžeme ohnout boky třmenu vzhůru, a tím je třmen připraven pro vsazení návěstních ramen.
 |
Podobným příkladem bodového pájení, kde vyžadujeme, kromě pevnosti spoje i jeho dokonalý vzhled, je obrysnice. Samotné sestavení obrysnicového trubkového rámu je díky použitému systému "navlékání" trubiček a pantů na mosazný drát velmi jednoduché, a pro připevnění doporučujeme sekundové lepidlo. Jiná situace však nastane při instalaci vzpěrných tyčí k trubkovému rámu a při výrobě horního břevna a jeho "šibenice". Zde je naopak pájení více než vhodné. Systém pomocného čepu (i když trochu modifikovaný) je použit u "L" spoje horního břevna. Připravené trubičky s 45-ti stupňovými úkosy navlékneme na pomocný drát ve tvaru "L". Trubičky v pravém úhlu zafixujeme a provedeme zapájení jejich rohového dotyku pájkou s vyšší teplotou tání. Složitější situace nastane, pokud do tohoto rohu budeme pájet vzpěru šibenice. Zde už řešení s pomocným čepem není možné. Nezbude nic jiného, než provést bodové pájení natupo. Pomůžeme si alespoň tím, že v souladu s návodem na mosazném drátu vybrousíme jeho konce pod úhlem 45 stupňů. Získáme tak větší styčnou plochu, která pájení alespoň trochu usnadní. Použijeme pájku s nízkou teplotou tání. Pracujeme rychle a přesně. Mějme na paměti, že operujeme v prostoru zhruba 1,5 cm2, kde musíme vtěsnat tři obtížná a přesná spojení. Požíváme malé, avšak dostatečné množství pájky. Již provedené spoje můžeme ochlazovat přiloženou vlhkou vatičkou. Tím zabráníme jejich rozpájení. Nemějte hrůzu z toho, že okolí je potřísněno pájkou. I při sebepečlivější práci se tomu nevyhneme. Každopádně se ale snažíme toto potřísnění minimalizovat použitím pájky v pouze v nezbytném množství. (Množství pájky se bez předchozích zkušeností špatně odhaduje. A ve chvíli, kdy to již "dostaneme do ruky" je většinou již vše hotovo.) Přebytečnou pájku odstraníme jemným pilníčkem a smirkovým papírem. Nedivte se, pokud začišťování bude trvat i několikrát déle než vlastní pájení. Odměnou nám bude naprosto dokonalý a pevný spoj, kde po nabarvení nikdo nepozná, že byl vůbec pájen ! A před nabarvením to prozradí pouze jiná barva materiálu (mosaz/cín) a nikoli tvar součástky. Stejně provedeme i pájení vzpěr trubkového rámu. Opět se snažíme vybrousit na drátku co nejpřesnější (nebo alespoň přibližný) 75-ti stupňový úkos. Při pájení ho oceníme.
Tyto postupy, způsoby použití jednotlivých páječek, pájek, tavidel vycházejí z našich zkušeností. Je možné (a dá se říci, že i jisté), že jiní modeláři by uvedené příklady pájení řešili jinak, a dost možné že i lépe. Rozhodně si nečiníme nárok na jedinou správnost těchto postupů. Naopak, budeme rádi (a ostatní modeláři jistě též), pokud nám napíšete své zkušenosti nebo rady.
Poznámka. Obrázky jsou pouze ilustrační, aby i ti, kteří stavebnice zatím nevlastní viděli, o čem je vlastně řeč, a jak zmiňované díly vypadají. Díly na obrázcích byly slepeny sekundovým lepidlem. Díly, které byly spájeny dle výše popsaných postupů jsou již nabarvené, a jejich fotografie před barvením nemáme.
