Vrták a zkušební vrtání podle šablony - část 02

Pomalu se začneme připravovat na vrtání.

Pokud změříme průměr čepu madel dodaných výrobcem modelu patrových vuzů, dostaneme hodnotu 0,67 mm. V této nominální hodnotě se samozřejmě vrtáky nevyrábějí, použijeme tedy vrták nominálního průměru 0,70 mm, ...

... který změříme, a uvidíme hodnotu 0,68 mm. Tedy vše odpovídá.

Jaký vrták máte ve své modelářské dílničce, nebo jaký vrták si opatříte v nejbližší železářství záleží na vás. Jenom pro informaci lze uvést, že lze sehnat přesné broušené vrtáky dle DIN, které mají skutečné průměry kolem 0,67 mm a mají stříbrnou barvu. Cena se pohybuje kolem 14,- až 28,- Kč. Jinak lze běžně zakoupit válcované vrtáky černé (jako mám já na obrázku), které mají skutečné průměry od 0,68 do 0,70 mm. Cena bývá kolem 4,- až 12,- Kč.

Tím máme vyřešený vrták. Nyní zbývá vyřešit, čím vrtat.

V žádném případě nebudeme používat vysokootáčkové vrtačky na síťové napětí nebo napětí transformované !

I ty nejnižší otáčky těchto vrtaček jsou pro naše účely stále ještě příliš vysoké. Vysoké otáčky znamenají velké tření a velké tření znamená velké teplo. Právě toto teplo vznikající při vrtání by mohlo poškodit a znehodnostit poměrně měkký plast vozové skříně modelu.

Další nebezpečí je v lidské reakční době. Pokud by při vrtání došlo k nečekanému odskočení vrtáku, tak než na to člověk dokáže zareagovat a vrtačku zvednout a vypnout, může mít poškrábanou a znehodnocenou polovinu vagonu.

Takže ještě jednou - elektrické vrtačky ne !

Pro naše účely precizního a jemného vrtání nejlépe vyhoví ruční vyvrtávací kleština. Lze použít typ jako na obrázku nebo jakýkoli jiný, který máte ve své modelářské dílničce. Kadence půl otáčky za sekundu zcela vyhovuje - vždyť stěnu vagonu vyvrtáme na nějakých 20 otáček. A dostatečný čas na rozmyšlenou a soustředění před každou otáčkou vrtáku přijde jen vhod.

Upneme tedy vrták, ale do modelu ještě vrtat nezačneme ...

... protože nejdříve musíme vše bezpodmínečně vyzkoušet nanečisto !

Pro účely zkušebního vrtání si opatříme kousek nějakého vhodného tvrdého plastu dostatečné tloušťky. Já jsem si pro tento účel našel v domácím vrakovišti kousek plexiskla o tloušťce několika milimetrů.

Protože vrtací šablona má osazení pro umístění do dveřního otvoru, ale náš kus zkušebního plastu žádné osazení nemá, použijeme šablonu výjimečně obráceně. Tedy plochou stranou bez osazení dolů. Šablonu přidržíme a na jeden pokus bez jejího posunutí předvrtáme obě (popř. všechny čtyři) dírky. Se šablonou není třeba vyvrtat otvor skrz rovnou. Postačí naznačení přesného umístění otvorů do hloubky pár desetinek milimetru ...

... jak je vidět na obrázku.

Nyní už bez šablony je možné provrtat naznačené otvory.

Vyvrtáno. Nyní je možné zkusit osadit madlo. Uchopíme ho opatrně pinzetou - mě se osvědčilo jej vzít za držák samotného madla - a vložíme do vyvrtaných otvorů.

Jistě není třeba zkušené modeláře upozor�ovat na samozřejmou věc, a sice na to, že právě v tuto chvíli všechny drobné díly ožívají a začínají putovat po celé místnosti. Tedy pozor na vystřelující madla, špatně se hledají.

Teď si zkontrolujeme usazení madla z několika stran.

Z několika pohledů je vidět, že madlo je usazeno dokonale. Pokud by rozteče děr byly špatné, madlo by bylo prohnuté směrem ven nebo dovnitř podle toho zda by díry byly blíže či dále od sebe. Bavíme se o desetinách milimetru.

Madlo je perfektně rovné, protože rozteče děr mají správnou délku. Pokusné vrtání bylo úspěšné, šablona je v pořádku, můžeme se vrhnout na vrtání modelu dvoupatrového vozu.